Pro psaní příspěvků do Knihy návštěv je nově vyžadována platná registrace na Fóru (přihlašovací údaje pro Knihu návštěv a Fórum jsou identické).

Jméno
Heslo
Jméno: StriderCZ 30. 12. 2020, 14:34:36 delete
e-mail:
 
Conglomerate 451. Repetitivní, ale na chvilku zabaví.
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 14:29:00 delete
e-mail:
 
Na Bard´s Tale jsem koukal, ale když to vyšlo, ale to mi zaprvý nepřijde moc jako dungeon a pak mi to spíš připomíná tu Operencii. Ale díky za tipy.
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 14:27:28 delete
e-mail:
 
Jo, vidíš, Brány Skeldalu 3: 7 mágů jsem taky hrál.
Jméno: Elemir 30. 12. 2020, 13:59:56 delete
e-mail:
 
Bard´s Tale IV a asi i Brány Skeldalu: 7 mágů. Teď nedávno vyšel ještě jeden zajímavý dungeon, co jsem sledoval, ale nemůžu si najednou vzpomenout na jméno
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 13:54:31 delete
e-mail:
 
Ahoj, nechci Vám rušit kontinuitu diskuze, ale chtěl jsem poprosit o nějaký rychlý doporučení nějakýho dobrýho krokovacího dungeonu na těch pár volných dní, co ještě mám. To povídání v Labůžu mě na to docela namlsalo.

Bohužel starší věci už rozjíždět nechci, takže hledám spíš něco po roce 2010, kopie Grimrocku vůbec nevadí, naopak bych je docela uvítal.

Něco ve stylu:
Grimrock 1 a 2
Vaporum a Vaporum Lockdown
MMX: Legacy
The Keep
Heroes of Monkey Tavern

naopak mě moc neoslovily:
The Quest
Operencia
Fall of Dungeon Guardians

Tak jestli Vás něco napadá, budu rád. Klidně opravdu nějakej klon Grimrocku. Na starší hry nemám ani moc čas ani chuť pronikat do nějakého složitého herního systému. Hlavně prosím něco, co má animaci pohybu při chůzi. Ty starý dungeony, kde se jen "skáče" po políčcích bohužel můj mozek moc nebere a dělá se mi z toho blivno.:-(
Jméno: Elemir 30. 12. 2020, 13:25:07 delete
e-mail:
 
Windows šly v té uživatelské přívětivosti až tak daleko, že občas člověk žasne, jak se dá jednoduchý problém řešit až krkolomným způsobem Navíc napříč verzemi jsou ty postupy odlišné. K pochopení Windows mi hodně pomohl Linux/FreeBSD, protože u Linuxu člověk musí stejně jako u DOSu něco o tom hardware vědět a díky čitelnosti konfiguráků se dá snadno pochopit, jak vše spolu souvisí. U Windows je to akorát schované do klikacích položek. Když už víš, co potřebuješ udělat, tak už stačí jen najít, kde to udělat nebo co si k tomu stáhnout.

MS-DOS je sice oproti Linuxu dost jednoduchý, ale i tak na něj nedám dopustit, protože to prostě pořád vyžaduje větší zapojení znalostí. Akorát je škoda, že na školách se to už tenkrát bralo dost hopem, takže jsme si probrali jen ten základ a pak následovalo spuštění Pascalu nebo T602, psaní příkazů nahradil NC nebo M602 atd. Funkčnosti počítačů jako takové se prostě u nás nikdo nevěnoval.
Jméno: Ringo 30. 12. 2020, 12:46:22 delete
e-mail:
 
To já jsem rozuměl DOSu a v konfiguraci jsem uměl kouzla, že jsem na 286 s 1 MB RAM rozjel a dohrál Prince of Persia 2, byť minimální požadavky hovořily o 4MB RAM a 486 procesoru. Bylo to dáno tím, že když jsem chtěl něco spustit, musel jsem do toho prostě vrtat a tak jsem se to naučil. Příchodem Windowsů je pro mě ten systém španělská vesnice a uživatelsky jej sice zvládám a žasnu nad tím, kolik lidí se i dnes bojí prostě něco vyzkoušet a bojí se kliknout na to či ono. Mé veškeré úspěchy pod Winama jsou doslova pokusy a omyly Nerozumím tomu moc proč, ale zkouším to. Ale nějak mi to pořád vychází, na firmě jsem tam za jediného "ajťáka", takže když se někomu něco podělá, musím to tam řešit já
Jméno: Elemir 30. 12. 2020, 12:34:19 delete
e-mail:
 
Ha, padla půlnoc a padl jsem i já Na to, že mám dovolenou, tak mi to ponocování moc nejde. S tím DOSem se u mě pojí ještě jedna příhoda.

Já jsem počítačům po té softwarové stránce tenkrát moc nerozuměl a v době, kdy došlo k přechodu z MS-DOS na Win3x, tak jsem u toho nebyl. Windows 95 pak byl velký skok do pohodlí. Nj, jenomže pak jsem párkrát stál u toho, kdy si někdo hrál s BIOSem a DOSovými konfiguráky. Vůbec jsem netušil, jak to takhle můžou sypat z rukávu, protože to vypadalo na první pohled nesrozumitelně (až děsivě, kde sakra mohl někdo tyhle vědomosti vzít?). Jedna z prvních věcí, když jsem dostal svůj PC, pak bylo pochopit, o co šlo, takže já jsem v subsystému DOSu vlastně strávil celkem dost času, akorát ne kvůli hrám. Dneska tu mám ve sbírce snad 3 kopie MS-DOSu 6.x a mezi 5.25 disketami mám pár originálek MS-DOSu 4.x.

Pokud jde o OS celkově, tak dodnes mě strašně mrzí, že jsem nikdy na vlastní kůži nezažil OS/2.
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 10:53:06 delete
e-mail:
 
Tak jsem znovu dokoukal ten díl Nekonečnýho labůža. Poprvé jsem ho jen poslouchal do sluchátek, teď jsem viděl i ty krabice. No, asi máte, chlapci, opravdu přehled.
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 02:18:00 delete
e-mail:
 
*mystifikaci
Jméno: Ivan 30. 12. 2020, 01:16:11 delete
e-mail:
 
No, zajímavý.

Zase v tý mistifikaci mu fandím, takovým nápadem mi začíná být trochu sympatickej.:-D
Jméno: Ringo 30. 12. 2020, 00:15:34 delete
e-mail:
 
Andrejova podoba je hodně profláklá, doporučuji mrknout na jeho účast v Nekonečným Labůžu, byl v několika dílech, fakt fajn pokec, docela umí tu atmosféru kolem her udělat pořád, i kolem těch, které bych už nehrál, on hraje nové hry, nehraje retro
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 23:56:56 delete
e-mail:
 
Ty jo, a teď jste mi chlapci vzali i tu poslední iluzi ... doposud jsem se bránil kouknout, jak Ice nebo Andrew vypadali. Já si ho vždy představoval jako bouchače u e-klubu... no a on je vlastně hodně podobný mě Ale jo, já tomu rozumím, dokážu si představit, že bych s Andrewem sedl u piva
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 23:48:27 delete
e-mail:
 
Tak, a Richmond mi právě dohodil video, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje, čerstvý letošní rozhovor s Andrejem, kde vzpomíná na tu redaktořinu tehdejších časů a tam je řekl bych vysvětleno vše. Třeba i to, že psali schválně zábavně a bizarně, protože je kupovali i lidi, co vůbec neměli počítač, jen je bavilo to číst. Fakt doporučuji zhlédnout, hodně je tam vysvětleno z toho, co jsme tu řešili https://www.youtube.com/watch?v=tEANgjSABMs&ab_cha ...
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 23:35:24 delete
e-mail:
 
2Ringo: mě to kupodivu nepřijde tolik odlišné od éry Windows 9x. Na DOSu jsem zažil jen klasické mlátičky a plošinovky, sám jsem do toho vstoupil až skrze Windows 95, ale i tenkrát bylo pár her, kvůli kterým bylo třeba nastavit DOS a hrát v něm. Takže i když jsem potom hleděl léta jen vpřed, tak pro mě byl ten pohled zpět ještě pořád ok. Ostatně taky znám ze svých teenagerovských let několik verzí BASICu Sice jsem vysloveně na DOS hrách nevyrostl, ale zázrak je spíš v tom, že jsem se zastavil a dal jsem tomu ohlédnutí šanci, protože před takovými 20 lety bych si tohle představit nedokázal. Jo, je to zázrak, s tím souhlasím, stačilo málo a ... protože já si vždycky hledám spíš důvody, proč ne
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 23:21:24 delete
e-mail:
 
2Elemir: Tak ale že hraješ DOS hry, to je taky docela zázrak, k tomu ne každý, kdo na tom nevyrostl, přilne.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 23:05:47 delete
e-mail:
 
2Ringo: to je právě ono, léta se snažím působit jako rozkročený nad oběma světy a hledat pojítko, jenomže to moje rozkročení už dávno někde ustrnulo Pořád jsem tak nějak věřil, že určité věci budou srozumitelné a představitelné vždy, a to díky tomu, že jsem oproti vám v RPG časově posunutý, ale to byla vskutku bláhová představa

2Richmond: já mám problém v tom, že mám PC jako základní koníček a kolem něj rotují další koníčky, které občas tu iniciativu převezmou. Dokážu se snadno nadchnout pro novou věc, ale je jen málo věcí, u kterých jsem dokázal vydržet. A mezi to málo nakonec patří hry. Jenomže ta rotace neustále pokračuje a nikdy nevím, co dalšího v budoucnu přijde
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:58:04 delete
e-mail:
 
2Richmond: No, tak přesně takhle to je. Pocit, kdy člověk přinesl hru, nahrál ji (ne nainstaloval, ale nahrál, protože ono se nic moc tehdy neinstalovalo), a pak tam proháněl třeba nějakého panáčka, autíčko, letadlo atd. a plnil s ním cokoliv, to bylo prostě intenzivní, že dnes, kdy je tohle samozřejmost, už nikdy nebude mít tu atmosféru. Samozřejmě se to přerodilo v koníček, ale já nemohu říci, co je koníček číslo 1. Jako jasně, hry asi určitě, ale já to mám jako spojitou nádobu, jakési naplňování si dobrodružství, které u mě trvá už od dětství z dob, kdy jsem počítač neměl a to dobrodružství jsem si plnil skrze knihy, hračky, stavebnice, stolní hry a pak přišly ty počítače s hrami.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:53:37 delete
e-mail:
 
2Elemir: ale ti, kteří tu genezi neznají, tak na to koukají optikou dneška a nebudou moci mít ty pocity, které jsme měli my a jsou prostě neopakovatelné. Proto ti lidi nikdy nepochopí, proč si třeba já budu stát za tím, že to bylo v něčem neopakovatelné a jedinečné a už se nic podobného nikdy nezopakuje. Ti lidi to nechápou, říkají, dnes to přeci musí být lepší, než kdysi. Ono je to i u těch časopisů, dneska se na to kouká z hlediska obsahu informací, my jsme ty informace, co dnes o hře hráči chtějí nepotřebovali, my jsme se těšili, co vtipného napíše Andrew a Ice z herní komunity na stránky jedinečného časopisu
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 22:52:37 delete
e-mail:
 
No jsem se tak zamyslel, co mě vlastně nejvíc vzalo od doby, kdy jsem začal vnímat svět a zjistil jsem, že skutečně to pro mě je příchod počítačových her. Ať přišly všemožné další, jistě skvěké vymoženosti, tak o světelné roky vedou ty přiblblé videohry Nic mě nikdy tak nefascinovalo, jako tenkrát na začátku 90.let. Samozřejmě dneska už to beru jao čistě koníček a už je to tak trochu rutina. Ale tenkrát ne, naprosto mě to odrovnalo, můj první osmibit, pak konečně doma 286ka a ten příval her. On o tom mluvil v podstatě podobně i Červ v Labůžu #28. A měl to úplně stejně (ono to i časově vlastně sedí). Ono taky hrálo roli to, že mi tenkrát nebylo třeba 5,6 let, ale mohl jsem to už vnímat jako teenager. Sice ta doba trvala tak 5 let, ale asi to už nic nepřekoná.