Já se k M&M dostal nejprve přes díly MM3, 4, a 5. Když pak vyšla šestka, byl jsem z její grafiky zhrozen, stejně jako z plynulého pohybu a doomovitých vyhlazovačkách stovek nepřátel v sektoru. Ta série mě lákala už od první nesmělé zmínce v Excaliburu, kde byl recenzován Clouds of Xeen a evidentně se recenzent nedostal za brány prvního města (copy protection . Pak v Excaliburu 21 byla recenze na MM5, která mě nadchla, stejně jako obrázky okolo. O MM3 jsem četl, stejně jako Richmond, v té knížce, kterou už zřejmě bohužel nemám. A pak se mi dostaly do rukou MM3, 4, 5 a bylo to jasné, hry jako dělané pro mě. Ve Score pak vyšla rcenze (asi nějaká čtenářská) na fandovský spin-off Sword of Xeen, který pěkně setřeli a nesmyslně očíslovali sedmičkou. |